Pokud prožijeme něco nepříjemného a máme kvůli tomu starosti, dukha, nechceme, aby se to dále opakovalo. Odmítáme to, vyhýbáme se tomu, máme z toho strach, dveṣa.
दुःखानुशयी द्वेषः ॥ २.८॥
duḥkha-anuśayī dveṣaḥ॥2.8॥ (Po) neštěstí následuje strach. Strach se rodí z nepříjemného prožitku.
Abychom se strachu zbavili, začneme si budovat jistoty a myslíme si, že nás nějak ochrání. Na tomto světě je ale vše pomíjivé, vše vzniká a zaniká. A tak může přijít čas, kdy se naše vysněné jistoty začnou pomalu rozplývat a nebo se začnou najednou zcela hroutit. A tak opět nastupuje strach, který může mít podobu lítosti, hněvu až po velkou paniku.
Přestože se jistoty jeví jako pohodlnější a rychlejší řešení, fungují jen po omezenou dobu. Utíkáme tím totiž od původní příčiny, místo abychom se jí opravdově zabývali.
Strachu se nezbavíme tím, že ho budeme potlačovat, skrývat se před ním nebo s ním nějak bojovat. Zbavíme se ho jedině pozorným nahlížením jeho samotného původu. To ovšem vyžaduje, abychom se zastavili a začali náš strach v klidu pozorovat. V tom procesu možná někomu odpustíme, něco propustíme. Tím ho nadobro rozpustíme, nebude nás už dále tížit.
__________
दुःख- (n) duḥkha - neštěstí, starosti, trápení, अनुशय- (m) anuśayī - následujíc, pocházejíc z, द्वेष- (m) dveṣa - strach, odpor, odmítání
