Pokud prožijeme něco příjemného, zažijeme pocit štěstí, sukha. Tento pocit netrvá věčně, my si ho ale přejeme prožívat znovu a znovu, a tak se rodí rága, touha.
सुखानुशयी रागः ॥ २.७॥ sukha-anuśayī rāgaḥ ॥ 2.7॥ (Po) štěstí následuje touha.
Touha se rodí z příjemného prožitku.
Pocit štěstí je vždy podmíněn nějakým vnějším podnětem, pobídkou. Když nás pobídka krátkodobě uspokojí, pocit štěstí opadne. Potřebujeme další pobídku, jinak začínáme být nespokojení. Naivně věříme, že když bude další pobídka lákavější, touhu uspokojíme a budeme mít chvilku klid. Touha je ale nenasytná, nemá nikdy dost.
A tak se honíme za pomíjivým potěšením, místo toho, abychom prožívali čistou radost z toho, co je tady a teď. Pomalu si přestáváme uvědomovat, že potěšení je vlastně utrpením. Kvůli potěšení totiž žijeme v neustálé neuspokojivosti.
Ta se projevuje tak, že zažíváme zklamání, vztek a závist, pokud touha není naplněna podle našich představ. Naše chování ovládají naše nálady a to má k vyrovnanému bytí hodně daleko.
__________ सुख- (n) sukha - štěstí, अनुशय- (m) anuśayī - následujíc, pocházejíc z, राग- (m) rāga - touha, vášeň, neuspokojivost
