Pokud prožijeme něco příjemného, zažijeme pocit štěstí. Jak z toho pak vznikne touha? Chceme totiž to štěstí, které netrvá dostatečně dlouho, prožívat znovu a znovu.
सुखानुशयी रागः ॥ २.७॥ sukha-anuśayī rāgaḥ ॥ 2.7॥ (Po) štěstí následuje touha.
Touha se rodí z příjemného prožitku.
Slovíčko sukha popisuje Pataňdžali jako krátkodobé potěšení. Tento pocit štěstí netrvá věčně, nejde o dlouhodobou spokojenost, kterou bychom si přáli. A tak se rodí rága, touha, abychom to štěstí mohli prožívat zas a znovu.
Pocit štěstí je vždy podmíněn nějakým vnějším podnětem, pobídkou. Může to být nový mobil nebo nějaký vysněný transformační kurz. Je jedno, jak vznešená ta pobídka je. Pocit štěstí stejně za chvíli opadne a tak začneme toužit po něčem novém.
Naivně zřejmě věříme, že tentokrát to bude ono a budeme mít chvilku klid. Touha je ale nenasytná, nemá nikdy dost. A tak se honíme za pomíjivým potěšením, místo toho, abychom prožívali čistou radost z toho, co je tady a teď.
Vůbec si přitom neuvědomujeme, že všechna ta potěšení jsou vlastně utrpením. Tím utrpením je věčná nespokojenost. Ta je spojená s pocitem zklamání, vzteku a závisti. Naše chování pak ovládají naše nálady a to má k vyrovnanému bytí hodně daleko.
Teď už víte, jak vzniká touha. V sútře 1.15 si přečtěte, jak se jí můžete zbavit, abyste mohli žít spokojeněji.
__________ सुख- (n) sukha - štěstí, अनुशय- (m) anuśayī - následujíc, pocházejíc z, राग- (m) rāga - touha, vášeň, neuspokojivost
Comentarios