Vlastní důležitost vzniká ztotožněním se pozorovatele s představou, která slouží publiku, ale neodpovídá skutečné podstatě.
Často si o sobě vytvoříme obraz, který pak ve společnosti vystavujeme na odiv a očekáváme uznání. Máme pocit, že se od druhých odlišujeme, poměřujeme se a předstíráme něco, co ve skutečnosti vůbec nejsme. Za svoji přirozenost se stydíme. Přitom jaké by to bylo, nechávat promlouvat svoji podstatu a pozorně naslouchat podstatě ostatních? Možná bychom si byli nečekaně blízcí.
दृग्दर्शनशक्त्योरेकात्मतेवास्मिता ॥ २.६॥
dṛ(h)g-darśana-śaktyo(h)r-eka-ātmat(a)-e(i)va-asmitā ॥ 2.6 (Když) vidoucího síla a toho viděného síla jako jedné podstaty (je chápána), (to je) důležitost. Vlastní důležitost vzniká ztotožněním se pozorovatele s představou, která slouží publiku, ale neodpovídá skutečné podstatě.
Nevnímmáme už rozdíl mezi pozorovatelem dṛh a jeho představou darśana, mezí tím, kdo se dívá a tím, co je viděno. Považujeme to za totožné. Zakládáme si na našich představách, usilovně je obhajujeme. Tím jen posilujeme naši důležitost, asmitā.
Důležitost pro nás není přirozená, a tak se můžeme přistihnout, že když se nikdo nedívá, dovolíme si konečně být zase sami sebou. Je to úleva. Jenže důležitost se bojí být o samotě, má strach, být třeba jen na chvíli nikým, je silně závislá na hodnocení druhých lidí. Žene nás zpět do hry. Tím ale vzniká velký nesoulad mezí tím, kdo doopravdy jsme a jak se snažíme vypadat. Pokud nás to tíží, začneme se litovat, že nám nikdo nerozumí.
Obraz si s oblibou tvoříme nejen sami o sobě, ale také o druhých. Přestáváme jim opravdově naslouchat a posuzujeme je podle našich nálad nebo dokonce názorů jiných lidí. Naše představy jsou pro nás důležitější, podstata nás nezajímá.
__________ dṛh - ten rozhodný, mocný, ten pozorující, darśana - to viděné, podívaná, představa, śakti / śaktyoḥ - síla, energie, eka - to samé, totožné, to jedno, ātmatā - podstata, esence, iva - jako, asmitā - jáství, vlastní důležitost, vztahování směrem k sobě, sobeckost
