Často podlehneme dojmu, že pokud potlačíme touhu po světských zážitcích, které máme běžně na očích, a zasvětíme náš čas “vznešenějším” prožitkům, které se k nám donesou z posvátných písem, že jsme se od touhy osvobodili, že už nás na tomto světě nic nepoutá, vairāgyam.
दृष्टानुश्रविकविषयवितृष्णस्य वशीकारसंज्ञा वैराग्यम् ॥ १.१५॥
dṛṣṭa-anuśravika-viṣaya-vitṛṣṇasya vaśīkāra-saṃjñā vairāgyam ॥ 1.15॥ Po (jakémkoliv) viděném (nebo) slyšeném prožitku nežízníc (se dostavuje) ničím nerušená nežádostivost, (to je) nepřipoutanost.
Nepřipoutanost, tedy naprostá lhostejnost k pobídkám, přichází až s plným pochopením, že touha po smyslových i duchovních prožitcích jsou stejné podstaty.
Touha, stát se duchovním člověkem, je ale ta samá touha. Vyvolává v nás jen falešný pocit, že se staneme lepšími lidmi díky tomu, kolik duchovních knih přečteme, jak dlouho někde v ústraní meditujeme nebo kolika posvátnými rekvizitami se obklopíme. Jenže to vše v nás opět jen posiluje vlastní důležitost a prohlubuje nesoulad.
Opravdu oduševnělého člověka takové pobídky nelákají. Takový člověk je spokojen ve svém přirozeném bytí. Stačí mu být duchem přítomný při vykonávání jakékoliv činnosti ve svém běžném životě. Nemá potřebu něčeho dosahovat nebo se nějak vymezovat.
To je opravdové svobodné bytí bez připoutanosti, vairāgyam.
_________
दृष्ट- (n) dṛṣṭa - to viděné, běžné v pozemském životě, anuśravika m. N.Sg. - to slyšené, dochované v posvátných písmech, známé z duchovní literatury, विशय- (n) viṣaya m. N.Sg. - vjem, prožitek, zážitek, वितृष्ण- (m) vitṛṣṇa / vitṛṣṇasya (Gen.Sg.) - nežízníc, bez touhy, वशीकार- (m) vaśīkāra - ovládnutí, mít pod kontrolou, nenechat se ovlivnit, संज्ञा- (f) saṃjñā - plné poznání všech souvislostí, pochopení celistvé podstaty, वैराग्य- (n) vairāgya - lhostejnost k předmětům touhy, nežádostivost, nepřipoutanost
Comments