Co je sanskrt?

Sanskrt patří mezi nejstarší jazyky lidstva. Je vysoce kultivovaný a byla v něm zachycena původní moudrost, která je platná dodnes. Jestliže se tedy zajímáte o východní filosofii, jógu nebo ájurvédu a toužíte po opravdovém a hlubokém poznání, měli byste starodávné sanskrtské texty znát. V moderních knihách bohužel zůstalo mnoho ztraceno v překladech.

Málokdo si dnes uvědomuje, že sanskrt plnil v jihovýchodní Asii podobnou úlohu jako latina v Evropě. A tak stejně jako je pro lékaře na celém světě nezbytné ovládat latinu, mělo by studium sanskrtu neoddělitelně patřit k poznávání východního vědění.

Sanskrt už ve svém názvu prozrazuje, že jde o výjimečný jazyk, v originále se nazývá saṃskṛtam, což můžeme volně přeložit jako "dokonale složený", první část slova „saṃ-“ lze vyložit jako „celistvý, úplný, dokonalý“, a druhá část „kṛta-“ znamená „složený, poskládaný, vytvořený“.

Sanskrt je také nazýván duchovním jazykem. A to nejen proto, že se jeho prostřednictvím šířil hinduismus a budhismus, ale také proto, že tento jazyk všeobecně podporuje vznešenost ducha.

Dnes se tímto jazykem mluví jen na pár místech v Indii, ale stále si drží své místo na univerzitách a dokonce v médiích. Také ve světě je velmi respektovaný pro svůj duchovní a kulturní kontext. Díky internetu se může s tímto mystickým jazykem seznámit v podstatě kdokoliv.

Proto je velká škoda, že v Čechách se sanskrtu nevěnuje skoro žádná pozornost. Přitom ještě v 1.polovině 20.století tu sanskrt šířili významní indologové jako Vincenc Lesný, Oldřich Friš nebo Dušan Zbavitel, který je mimochodem autorem dodnes jediné učebnice sanskrtu v českém jazyce.

Co je to tedy ten sanskrt?

SANSKRT A ZVUK

Sanskrt je v první řadě zvuk, který tvoří speciální vibraci. Tento zvuk se dochoval v podobě manter, které jsou součástí neskutečně obsáhlé sbírky, které se říká védy. Ty jsou rozděleny do 4 hlavních knih, které se jmenují Rgvéda, Sámaveda, Jadžurvéda a Atharvavéda, a které celkem obsahují kolem 26 000 manter.

Mantry byly slyšeny z prostoru starověkými mudrci neboli ršiji v jejich meditativním stavu. Proto se védám říká šruti, to slyšené. Mají podobu veršů a proto se posvátně přednášely. Tento přednes měl velmi striktní pravidla, ale právě díky nim se dochovaly v nezměněné podobě přes čtyři tisíce let dodnes.

Této nejstarší ústně předávané tradici se říká śruti paraṃpara, což znamená, že se předávala z generace na generaci, z učitele na žáka. Konkrétně to vypadalo tak, že učitel každý verš jednou přednesl a žák ho po něm dvakrát zopakoval. Je až neuvěřitelné, jakou paměť tehdy měli. Až mnohem později byly totiž védy zapsány.

SANSKRT A PÍSMO

Sanskrt se ovšem nezapisoval jen jedním typem písma, jeho vzhled se lišil geograficky a vyvíjel se v čase. Za nejstaršího předchůdce se považuje písmo bráhmí.

Později se ale zapisoval různými lokálními písmy jako např. bengálština, tibetština, gurmukhí, malajálam, tamilština, balijština nebo dévanágarí, které se stalo nejrozšířenějším písmem sanskrtu s příchodem knihtisku. Na obrázku vidíte, jak vypadá ta samá věta zapsaná v písmech, která jsem zmiňovala.

zdroj obrázku Wikipedie

Ovšem pokud budete cestovat do Indie, nenechte se zmást nápisy, které kolem sebe v dévanágarí uvidíte, nepůjde o sanskrt, ale o hindi, které se v něm také zapisuje.

VÉDSKÝ A KLASICKÝ SANSKRT

Je také třeba zmínit, že slovní zásoba a gramatika védských textů a pozdější sanskrtské literatury se od sebe liší. Ve védském sanskrtu najdete mnoho tvarů, které se jinde nevyskytují, navíc mají bohatou symboliku, proto se nelehce překládají.

Klasický sanskrt ustálil kolem 4. století př. n. l. jazykovědec Pánini ve svém spisu Aštadhjájí neboli Osmero pojednání. Vytříbil a pomocí jasných pravidel kodifikoval sanskrtskou gramatiku i fonetiku tak, že byl později nazván otcem lingvistů.

A já sama mohu potvrdit, že i když vypadá sanskrt na první pohled složitě, je tento jazyk neskutečně logický a také velmi poetický. Pokud vás tedy studium sanskrtu volá, koukněte na moje kurzy zde. Můžete se přihlásit jako úplní začátečníci nebo také pokročilejší, ráda vás provedu všemi úskalími.

SANSKRT A LITERATURA

Jak už bylo zmíněno, nejstaršími dochovanými texty v sanskrtu jsou posvátné védy, odhaduje se, že vznikaly v období mezi 4.-2. tis př.n.l.. Protože byly slyšené z prostoru, neměly tedy žádného autora. Jedinou autoritou byl text samotný, proto se jim říká šruti.

Jako malou ukázku zde odkládám známou a velmi silnou mantru Gájatrí, která pochází z Rgvédy. Jde o volný překlad, abyste si mohli navnímat, čeho se dávné mantry dotýkaly.

Všechny další texty pak označujeme jako smrti neboli paměti, ty jsou už připisovány konkrétním autorům. Z 1.století př.n.l. pochází dva velké eposy, říká se jim také itihása. Epos Rámájána vypráví o životě Rámy, který je inkarnací boha Višnua, autorem byl Valmiki. Druhý epos Mahábhárata líčí vznik starodávné Indie, země Bháratů, autorem byl Vjása. I tyto eposy jsou sepsaná ve verších, ovšem neříká se jim mantry, ale šlóky, nepodléhají už totiž striktním pravidlům védského přednesu.

Mahábhárata má obdivuhodných 100 000 šlók, pro představu je zhruba 10x obsáhlejší než Ilias a Odysea. Obsahem je vícero příběhů, nejznámějším a nepopulárnějším je Bhagavadgíta neboli Píseň o vznešeném, která má 700 veršů. Hlavním motivem je rozhovor Kršny a bojovníka Arjuny, který je uprostřed bitevního pole zmítán pochybnostmi, zda je správné bojovat a jaký je smysl bytí. Kršna mu na to odpovídá:

Jak tedy vidíte, pojem "jóga" se objevoval už v těchto časech, ovšem podstata tohoto slova byla úplně jiná, než jak ji chápeme dnes v moderním západním světě. Cílem jógy byla totiž především vyrovnaná mysl, ne nějaké fyzické cvičení.

Kolem roku 200 př.n.l. vzniklo další dnes velmi populární dílo Pataňdžaliho jógasútry. Jedná se o další tradiční jógový text, který v pouhých 196 verších neboli sútrách shrnuje dosavadní učení jógy. Jak vidíte, pojem "jóga" se tu doplňuje s výkladem z Bhagavadgíty.

Pokud by vás zajímalo hlubší zamyšlení nad touto sútrou, můžete ho najít v článku na mém blogu. Můžete si přečíst výklady také dalších súter nebo shrnutí toho, co jsou jógasútry.

Velkému mudrci Patandžalimu se připisují také další dvě díla. Prvním je spis Mahábhášja, kde komentuje Pániniho gramatická pravidla. Druhým je Caraka samhita, což je základní dílo ájurvédy neboli vědy o životě. V osmi obsáhlých knihách je popsáno, jak si udržet zdraví, jaké jsou příčiny nemocí, jak je léčit, součástí je kompletní anatomie, popis fungování smyslových orgánů a také se tu řeší lékařská etika. Ze začátku našeho století pak pochází další dílo ájurvédy Sušruta Samhita, která je historicky unikátní tím, že obsahuje pasáže o chirurgických zákrocích a nástrojích.

A pokud by vás zajímalo, z kterých spisů lze čerpat více o jógových pozicích a různých očistných technikách, pak je to Hatha jóga pradípika, Gheranda samhita nebo Šiva samhita, které mimochodem pochází až z 15. a 17. století.

Sanskrt se stal také jazykem umělecké literatury (kávjová poezie, próza i drama), nejrůznějších filosofií (daršana), zákonodárství (dharmaśástra), astrologie (džjótiša) nebo třeba technických věd jako architektura, matematika, logika atd. To jen dokazuje, jak obsáhlé vědění už tehdy existovalo a že sanskrtských textů existuje obrovské množství.

SANSKRT A ČEŠTINA

Sanskrt patří do rodiny indo-evropských jazyků a obzvláště slovanské jazyky k němu mají hodně blízko, oproti západnějším jazykům jako jsou germánské nebo anglo-saské. Toto příbuzenství nám studium sanskrtu neskutečně ulehčuje. Proto toho využívejme!

Jsme totiž vybaveni naučit se sanskrt nejen dobře vyslovovat, ale také pochopit jeho náročnou gramatiku. Nezaskočí nás totiž bohaté koncovky při skloňování nebo časování nebo přechodníkové tvary, které máme stále v paměti, v západních jazycích už je ale neumí přeložit jinak než vedlejší větou.

Příbuznost dokládají také slova s podobnými kořeny v obou jazycích, např. véda jako vědění, mátr jako matka, bhrátr jako bratr, dvau jako dva.

Máme tedy velký potenciál, překládat tradiční sanskrtské texty přímo z originálu do češtiny. Bohužel se ale děje to, že lidé neznalí sanskrtu čerpají jen z anglických překladů a pak jednoduše dochází k nesprávným výkladům.

Jen namátkou můžeme uvézt jako příklad dvě slova z Pataňdžaliho jógasúter jako "brahmacarya" a "tapas", kde to první se mylně překládá jako "askeze" a to druhé jako "tvrdá disciplína", což vyvolává mylný dojem, že se člověk musí stát mnichem, pokud by chtěl tyto kvality rozvíjet.

Přitom opak je pravdou. Pojďme si nejprve ta slova rozložit a dobře přeložit. Slovo "brahma" totiž znamená "vědění, moudrost nebo také to věčné, nekonečné, to co nás přesahuje" a kořenový tvar "car-" znamená "jít, přibližovat se k tomu". Jde tedy o poznávání sám sebe skrze původní moudrost nebo bytí sounáležitosti, což můžeme praktikovat v každodenním životě.

Také slovo "tapas" ve své podstatě nevyjadřuje nic, co bychom měli dělat s nějakým přehnaným úsilím. Naopak jde o nezištné konání z čisté radosti. Kořen "tap-" znamená "hořet, spálit (různé nečistoty)" a tak konáním, kde neočekáváme žádnou odměnu čistíme mysl od nedobrých myšlenek. To nás zbavuje zbytečného trápení a bolesti.

Jak sami vidíte, ta slova najednou dostávají úplně jiný význam a jsou nám mnohem přístupnější. A tak je to bohužel se všemi slovy, která se bez pochopení širšího kontextu a zamýšlení se nad jejich podstatou jen slepě překládají. A pak tu máme třeba ájurvédské pojmy jako váta, pitta a kapha, které se ani přeložit nedají. Ty je potřeba opravdu dobře pochopit a vysvětlit.

SANSKRT A PŘEPIS DO LATINKY

Písmo dévanágarí lze pro snadnější čtení přepsat do latinky několika způsoby. Na internetu se často setkáte s anglickými přepisy, u nás se používají české. Oba mají ale velkou nevýhodu, nejde o přesný přepis všech znaků a tak může docházet k nedorozumění.

Nejspolehlivějším přepisem do latinky je IAST, což je mezinárodně ustanovený přepis. Je obohacen o speciální diakritická znaménka, která věrně zaznamenají všechny znaky písma dévanágarí, takže ani při zpětném přepisu nemůže dojít k žádnému omylu.

Na obrázku vidíte příklady zmiňovaných přepisů a ve videu zde si můžete poslechnout, k jakým nejasnostem může docházet.

SANSKRTSKÁ ABECEDA

Sanskrtská abeceda má neskutečně propracovaný fonetický systém. Samohlásky a souhlásky jsou seřazeny do pěti základních skupin podle toho, odkud při jejich výslovnosti zvuk vychází a jakou část úst při tom zapojujeme.

U hrdelních vychází zvuk z krku, u předopatrových se jazyk opírá v přední části úst o horní patro, u zadopatrových, retroflexních nebo také cerebrálních je třeba stočit jazyk dozadu na horní patro, u zubních se jazyk dotýká zubů a u retních dochází ke spojení rtů. Dále je dělíme na znělé a neznělé nebo bez přídechu a s přídechem.

Zvláštností je, že souhlásky "r" a "l" fungují také jako samohlásky, liší se od sebe znakem a také lehce výslovností. Sykavky má sanskrt tři a nosovek pět. A právě ty je potřeba správně přepsat do latinky, což nám umožní pouze IAST.

U samohlásek je zajímavé, že "e" a "o" nemají krátkou variantu, vyslovujeme je vždy dlouze a patří mezi dvojhlásky spolu s "ai" a "au". A jak už bylo zmíněno, jako samohlásky fungují také "ṛ" a "ḷ".

Sanskrt je slabičné písmo, což znamená, že každý znak pro souhlásku v sobě automaticky obsahuje samohlásku "a", např. nečteme "k" ale "ka" atd. Abychom mohli znak přečíst např jako "ki", "ku" atd., je třeba připsat speciální nesamostatný znak. Pokud po souhlásce následuje místo samohlásky další nebo více souhlásek, vzniká spojením jejich znaků spřežka, ligatura, tedy nový znak.

SANSKRTSKÁ GRAMATIKA

Spojování dvou a více slov ve větě do jednoho tvaru se říká sandhi. K tomu dochází při setkání určitých samohlásek nebo souhlásek na konci prvního slova a na začátku dalšího slova. Sandhiová pravidla je potřeba znát, jinak při překládání textu nebudete schopni rozpoznat, kde jednotlivá slova končí a začínají a nemusíte v textu poznat ani známá slovíčka.

Sanskrt nerozlišuje velká a malá písmena. Věty se od sebe oddělují krátkou svislou čárkou |, odstavce pak dvěma ||. Písmena spojuje horní linka, která jakoby symbolizuje napojení se na to, co nás přesahuje. Výjimku tvoří tři znaky "tha", "dha", "bha" a některé spřežky např. "śva", "kṣa", ty horní linku přerušují.

Sanskrt má velmi rozvinutou flexi. Podstatná a přídavná jména mají tři rody (maskulinum, femininum a neutrum), skloňují se v osmi pádech (nominativ, akuzativ, instrumentál, dativ, ablativ, genitiv, lokativ a vokativ) a ve třech číslech (singulár, plurál a také duál, ten se používá např. pro dvě oči, dvě ruce nebo třeba dvě ženy).

Také sanskrtská slovesa rozlišují tři čísla (singulár, plurál a samozřejmě také duál) a tři osoby. Dále existují tvary ve třech rodech (aktivum, médium a pasivum), čtyřech způsobech (indikativ, imperativ, optativ a kondicionál) a v pěti časech (prézens, imperfektum, aorist, perfektum a futurum). Krom toho existují další tvary (různá participa, gerundium, absolutiv a infinitiv).

A pokud jste dočetli až sem, ráda bych tento článek zakončila odpovědí na otázku:

PROČ DNES STUDOVAT SANSKRT?

Ten hlavní důvod jsem jmenovala hned v úvodu. Pokud chcete doopravdy porozumět starodávnému vědění, nejde se spoléhat pouze na moderní knihy, kde je bohužel mnoho mylných výkladů. Studium sanskrtu navíc zbystřuje naši mysl a zlepšuje paměť. Učí nás nahlížet věci v širších souvislostech, což má za následek hlubší porozumění a vnitřní klid. Studium sanskrtu se tak může stát nekonečnou meditací o smyslu bytí.

A tak si ještě jednou dovolím připomenout, že pokud byste chtěli tento starodávný a krásný jazyk prozkoumávat, můžete se přihlásit na moje kurzy zde.

sanskrt písmo dévanágarí